Sheet Ops The Line?
Po spuštění hry mě překvapilo velice povedené menu. To je bohužel asi to jediné v čem hra vyčnívá oproti ostatním FPS hrám tohoto žánru. Ránu do čela si totiž vrazíte hned při úvodní misi. V té letíte helikoptérou a zkosíte asi tak tucet helikoptér než jdete k zemi. Jediné, co mi na této pasáži přišlo zábavné, bylo počítání kolik dalších helikoptér ještě sundám. Naštěstí tato pár minutová pasáž brzo končí a vy se vrátíte příběhově zpět. I když to neznamená, že by ubylo hloupé akce.
A to do doby, kdy teprve se svým týmem přicházíte do pískem zaváté Dubaje. Vašim úkolem je najít ztracenou jednotku. V tom Vám budou bránit muslimové s kalachami a dalšími zbraněmi. Moc jich není, ale na tom vůbec nezáleží, protože jediný rozdíl je v podstatě mezi odstřelovačkou a zbytkem. Ve hře jsou sice i LMG, ale krom toho, že mají více nábojů v zásobníků se ničím neliší. Větší rozptyl a kopání nečekejte. To není totiž u žádné zbraně a všechny mají stejné fyzikální vlastnosti. Jen u AK-47 se pokračuje v tradici od Counter Strikeu 1.6 a tak zbraň víc kope. Pořád si, ale připadáte, že držíte v ruce spíš zbraně na Airsoft.
Zázraky také nečekejte od umělé inteligence. I tady se setkáte s tím, co už bývá zvykem. Situace, kdy Váš kolega stojí dva metry před Vámi, střílí na nepřítele 10 metrů před ním, přičemž 2 metry hned vedle něj vlevo je také nepřítel a střílí mu několik vteřin do boku, jsou na denním pořádku. Avšak i přes hloupost protivníků je hra o něco těžší než CoD, MoH atd. Na normální obtížnost Vás totiž skolí jen pár ran. Nikoliv půlka zásobníku jako tomu bývá u konkurence. Ke zvýšení obtížnosti zároveň přispívá již zmíněná hloupá UI Vašich kolegů. Ještě před smrtí se jenom svalí k zemi a vy máte pár vteřin na jejich záchranu (podobně jako v L4D nebo coop v MW2). A vzhledem k tomu, že se to stane jen, když vběhnou mezi bandu nepřátel, tak pak bývá těžké se k nim dostat.
Nicméně Vaši parťáci Vám nejsou jen na obtíž. Život Vám sice asi nikdy nezachrání, ale i tak se občas hodí. Především jako palebné podpora. Využil jsem je jen tehdy, když jsem potřeboval pokrýt jednoho či dva vojáky, abych mohl mezitím vystřílet dalších deset na druhé straně.
I přes tyto nedostatky si Spec Ops The Line uchovává určitou zábavnost. To je způsobeno hlavně tím, že během hraní nastávají situace, které hru oživují. Především písečná bouře nebo možnost zbavit se nepřátel např. prostřelením skla nad ním a zavalit jej tak pískem atd. I tak jsem nevydržel u hry déle než 40 minut v kuse. Doporučil bych jí určitě příležitostním hráčům. Ovládání v PC verzi mi sice moc nesedělo a vadilo mi hlavně, že krycí systém (podobný tomu z Ghost Recon, GTA IV atd.) se nedal aplikovat na všech místech. Někdy, když se rozhodnete pro změnu úkrytu pro lepší palebnou pozici, zjistíte, že na daném místě se nejde za nic schovat. Objektů by tam přitom bylo dost. To se týká hlavně stran koridoru.
Grafika se mi líbila i přesto, že běží jen na dnes již zastaralém UE3 Enginu. Pohled na okolní prostředí, především na pískem pokrytou Dubaj byl fajn. Povedla se i optimalizace a tak i na pět let starém stroji hru spustíte. Já osobně mám Intel C2D E4600 2,4 Ghz. 3 Gb ram a grafiku 9800 s 512 mb "velkou" pamětí a hrál jsem v 1680x1050 se vším na medium + vyhlazování, ve třiceti FPS. Výrazné poklesy jsem žádné neměl a ani písečné bouře neměli na výkon vliv! Výborné jsou i animace a co se mi líbilo hodně byl efekt svíticího slunce. Nebylo to tak otravné jako v Battfieldu 3, což mě dost překvapilo. Nikdy Vám to nebude bránit ve výhledu v jako již zmiňovaném titulu.
Na čem si hra staví nejvíc je příběh. Autoři nám totiž připravili pár situací, kde ukazují i záporné stránky toho, jak se v takovýchto kalamitách lidé chovají. Nechtěl bych někomu kazit zážitek a tak jen dodám, že Vašim nepřítelem nebudou jen muslimové, ale i příslušníci US Army. Na druhou stranu, že bych se z některých scén postavil na hlavu se říct nedá. Pár dní po dohrání si na většinu stejně asi nevzpomenete.
Po dohrání asi tak šesti hodinové kampaně necítím, že bych si musel hru někdy zopakovat. A pokud nepatříte mezi "úchyláky" co potřebují nasbírat všechny předměty ve hře a získat všechny achiviementy, tak Vás čeká stejný pocit jako mě. Navíc se zhruba v půlce, možná dřív, dostaví stereotyp. U konce dodám jen, že během hraní na Vás čeká pár dobrých songů, toť vše.
A to do doby, kdy teprve se svým týmem přicházíte do pískem zaváté Dubaje. Vašim úkolem je najít ztracenou jednotku. V tom Vám budou bránit muslimové s kalachami a dalšími zbraněmi. Moc jich není, ale na tom vůbec nezáleží, protože jediný rozdíl je v podstatě mezi odstřelovačkou a zbytkem. Ve hře jsou sice i LMG, ale krom toho, že mají více nábojů v zásobníků se ničím neliší. Větší rozptyl a kopání nečekejte. To není totiž u žádné zbraně a všechny mají stejné fyzikální vlastnosti. Jen u AK-47 se pokračuje v tradici od Counter Strikeu 1.6 a tak zbraň víc kope. Pořád si, ale připadáte, že držíte v ruce spíš zbraně na Airsoft.
Zázraky také nečekejte od umělé inteligence. I tady se setkáte s tím, co už bývá zvykem. Situace, kdy Váš kolega stojí dva metry před Vámi, střílí na nepřítele 10 metrů před ním, přičemž 2 metry hned vedle něj vlevo je také nepřítel a střílí mu několik vteřin do boku, jsou na denním pořádku. Avšak i přes hloupost protivníků je hra o něco těžší než CoD, MoH atd. Na normální obtížnost Vás totiž skolí jen pár ran. Nikoliv půlka zásobníku jako tomu bývá u konkurence. Ke zvýšení obtížnosti zároveň přispívá již zmíněná hloupá UI Vašich kolegů. Ještě před smrtí se jenom svalí k zemi a vy máte pár vteřin na jejich záchranu (podobně jako v L4D nebo coop v MW2). A vzhledem k tomu, že se to stane jen, když vběhnou mezi bandu nepřátel, tak pak bývá těžké se k nim dostat.
Nicméně Vaši parťáci Vám nejsou jen na obtíž. Život Vám sice asi nikdy nezachrání, ale i tak se občas hodí. Především jako palebné podpora. Využil jsem je jen tehdy, když jsem potřeboval pokrýt jednoho či dva vojáky, abych mohl mezitím vystřílet dalších deset na druhé straně.
I přes tyto nedostatky si Spec Ops The Line uchovává určitou zábavnost. To je způsobeno hlavně tím, že během hraní nastávají situace, které hru oživují. Především písečná bouře nebo možnost zbavit se nepřátel např. prostřelením skla nad ním a zavalit jej tak pískem atd. I tak jsem nevydržel u hry déle než 40 minut v kuse. Doporučil bych jí určitě příležitostním hráčům. Ovládání v PC verzi mi sice moc nesedělo a vadilo mi hlavně, že krycí systém (podobný tomu z Ghost Recon, GTA IV atd.) se nedal aplikovat na všech místech. Někdy, když se rozhodnete pro změnu úkrytu pro lepší palebnou pozici, zjistíte, že na daném místě se nejde za nic schovat. Objektů by tam přitom bylo dost. To se týká hlavně stran koridoru.
Grafika se mi líbila i přesto, že běží jen na dnes již zastaralém UE3 Enginu. Pohled na okolní prostředí, především na pískem pokrytou Dubaj byl fajn. Povedla se i optimalizace a tak i na pět let starém stroji hru spustíte. Já osobně mám Intel C2D E4600 2,4 Ghz. 3 Gb ram a grafiku 9800 s 512 mb "velkou" pamětí a hrál jsem v 1680x1050 se vším na medium + vyhlazování, ve třiceti FPS. Výrazné poklesy jsem žádné neměl a ani písečné bouře neměli na výkon vliv! Výborné jsou i animace a co se mi líbilo hodně byl efekt svíticího slunce. Nebylo to tak otravné jako v Battfieldu 3, což mě dost překvapilo. Nikdy Vám to nebude bránit ve výhledu v jako již zmiňovaném titulu.
Na čem si hra staví nejvíc je příběh. Autoři nám totiž připravili pár situací, kde ukazují i záporné stránky toho, jak se v takovýchto kalamitách lidé chovají. Nechtěl bych někomu kazit zážitek a tak jen dodám, že Vašim nepřítelem nebudou jen muslimové, ale i příslušníci US Army. Na druhou stranu, že bych se z některých scén postavil na hlavu se říct nedá. Pár dní po dohrání si na většinu stejně asi nevzpomenete.
Po dohrání asi tak šesti hodinové kampaně necítím, že bych si musel hru někdy zopakovat. A pokud nepatříte mezi "úchyláky" co potřebují nasbírat všechny předměty ve hře a získat všechny achiviementy, tak Vás čeká stejný pocit jako mě. Navíc se zhruba v půlce, možná dřív, dostaví stereotyp. U konce dodám jen, že během hraní na Vás čeká pár dobrých songů, toť vše.
Žádné komentáře:
Okomentovat