pátek 24. května 2013

Mass Effect:3

Mass Effect 3 rozhodně vzbudila ohlas. Pozitivní i negativní. Oslavována za filmovou výpravu, kritizována za konec. A já se zde pokusím rozvést pár svých myšlenek, proč je podle mě tato hra klíčovým počinem (i když vím, že názor spousty lidí nezměním, ale od toho je diskuze). 

Srdce 
Hra by vás měla chytnout za srdce. Zní to možná až idealisticky, pro někoho možná trochu pateticky, ale je to tak. Proč jinak bych hrál hru? Můžu se zabavit jinak, ale pokud mne hra bude bavit víc, vyhrála. Proto jsem byl tak unesen letos hrou Dear Esther, glorifikoval ji, kde se dalo a hájil, i za cenu takřka posměchu. Narážel jsem na názory, které doslova křičeli: "Ruce pryč, tohle není hra, zbytečně vyhozené peníz!", přesto mne dokázala chytit za srdce. A velmi. 
ME3 se taky snažil a povedlo se. Snad proto, že jsem celou sérii hrál takřka najednou, s malými odstupy a hltal tedy vše, co mi Bioware servírovali. 

Výprava 
Možnost přenést si savy v rámci tří her a čelit tak důsledkům svhých rozhodnutí je úžasná. Spojit tři díly v jeden ohromný příběh (úvod dvojky mě rozčílil neuvěřitelně, ale mluvíme hlavně o trojce). Výprava, kterou postrádají mnohdy mainstreamové Hollywoodské blockbustery, filmové sekvence, emotivní hudba, neuvěřitelná akce a epičnost celého příběhu. Wow. 

Příběh 
V rámci ohromného rozsahu celé série a hlavně třetího dílu, asi hodně lidí zapomnělo, o co vlastně šlo. Nakonec to nebyl příběh galaxie, ale jednoho muže. Muže (či ženy, to je na vás), který se postavil proti všem, neboť věřil ve svou pravdu, který zemřel ve víře pro správnou věc a který se neváhal obětovat, pro záchranu galaxie, lidí, asarijanů, kroganů, turianů, lidí které nikdy neviděl. ME není příběh galaxie, ale Shepharda. Proto jsem konec (extended) vsáknul celkem příjemně. 
Podívejte se na seriál ztraceni. Ten konec, vážení, ten konec, za to by někomu měli sebrat tužku a omalovánky. 6 let sledujete příběh tajuplného ostrova, jeho tajemství, záhad, mystickýc postav a budov, aby nakonec tvůrci řekli, že to byl jen příběh o pár lidech, co ztroskotali a jejich vůdci, Shephardovi (jak milá shoda okolností :-)). Naopak série ME tyto ambice neměla, vždy jste byli zaměřeni jen na Shepharda (já za to nemůžu, to ono samo :-)). 

ME3 věděl co chce a tak to prezentoval. Ano, nekonal se holywoodský konec, žádný epický spektákl. Prostě to nedopadlo jak většina chtěla. Ale možná proto se o hře tolik mluví, když by dopadla "naprostým cliché", byla by odsouzena zrovna tak. Takhle se naopak zapamatuje. 

Omáčka 
ME3 samozřejmě není jen o příběhu, koho nezajímá, může si užívat akční sekvence a na "poměry akčních RPG" dosti hutnou akci, plnou tuhých bojů s neméně tuhými nepřáteli. A sestřelení Reapera na poušti bylo fenomenální. Lokace, scény, to všechno dávalo pocítit hutnou atmosféru války, která je předem prohraná. 
Přesto je škoda ošidit se o příběh, ať na něj máte názor jakýkoli. Jen rozvíjet vztahy s posádkou, diskutovat s nimi, nebo jen vejít k nim do kajuty a poslouchat, jak se baví sami mezi sebou. Takovou hloubku a detail jen tak někde nenajdete. 

Je to psané trochu chaoticky, chápu, píšu to na první dobrou. Jen jsem dostal chuť se k tomu nějak vyjádřit, diskuzi v komentářích vítám. Nevím, jestli jsem stihl napsat vše, co jsem chtěl, snad ano. Pokud jste to dočetli až sem (respect), tak vás asi taky ME3 zaujal. Díky za pozornost.

Žádné komentáře:

Okomentovat