DmC: Devil may Cry
Na nejnovější díl a reboot série Devil may Cry se snesla vlny kritiky. Fanoušci hru odsoudili a poslali do pekla ještě předtím než vyšla, a důvod k tomu byla barva vlasů, ano čtete správně, barva vlasů! Jenže nový (mladý) Dante vzal Rebelion a tyto předsudky rozsekal na hodně malé kousíčky a jako koření použil Ebony&Ivory.;
DmC na rozdíl od všech předchozích her nedělali Japonci ale Britové z Ninja Theory (Heavenly Sword, Enslaved) a na hře je to znát. Z Japonska si DmC vzalo vybroušený, plynulý a ve všech ohledech skvělý bojový systém a hratelnost a z Evropy si Dante vzal dialogy, příběh a herní design. Což mi přijde jako ta nejlepší kombinace co u hack’n’slash hry můžeme chtít. Pokud vám na předchozích Devil May Cry hrách vadila jejich Japoskost a tím myslím příběh co pomalu nedává smysl a různé japonské prapodivnosti, tak to je pryč. Čili DmC má jasný, promyšlený a velice dobrý děj, super nadabované postavy, naprosto báječný motion capturing (mimika je na úrovni!) a již tradičně skvělé hlášky a sarkastické připomínky Danteho, tak jak ho za těch 12 let známe.
Co vás hned na první pohled uchvátí je stylizace celé hry. Na prostředí a level designu se autoři pořádně vyřádili. Ve skutečném městě si připadáte jako v moderním světě a atmosféra je tak hustá, že by se dala krájet, cítíte takové to napětí, jak svět kolem vás svazují démoni. Když už je řeč o démonech co svazují svět za pomoci dluhů,médií,nápojů a jiných vymožeností post industriální společnosti tak se nebojte, že si to s nimi v Limbu nevyřídíte! V Limbu, což je jakýsi paralelní svět v němž věci vidíte tak jak jsou, budete trávit většinu času. A na Limbu si dali v Ninja Theory záležet, vše se kolem vás hroutí, přechází do jiných dimenzí a jednoduše řečeno se vás samo město snaží zastavit či zabít, což dává potenciál se tímto prostředím proskákat a proletět než mu uniknete. Nejvíce ‘‘cool‘‘ mi přišel level kde jste byli v televizních novinách, a to myslím doslova protože není nic lepšího jak se k zabití jednoho z bossů proskákat skrz grafiku televizních novin. A podobné to bude na diskotéce, ale to už nebudu spoilerovat, protože ten zážitek opravdu stojí za to!
A jak v novém DmC dopadlo jádro celé hry, čili bojový systém a hratelnost?
Naprosto skvěle, ba dokonce lépe než kdy předtím! Máte k dispozici hned 5 zbraní a k tomu 3 střelné. Z čehož 2 jsou andělské, čili rychlé a dobré pro boj s více démony najednou. Dále pak 2 démonické, které jsou pomalé ale silné a na konec zbraň z lidské říše, meč rebelion. Ze střelných jsou tady old-school Ebony&Ivory; pistole, brokovnice a pistolka co střílí výbušné šipky, které poté můžete detonovat. K tomu všemu má Dante jakýsi hák, který v démonickém módu přitáhne nepřátele k vám a v andělském vás k nepříteli (zvláště super pokud rádi bojujete ze vzduchu). Asi už tušíte, že různými kombinacemi všeho výše zmíněného vám vzniká naprosto šílená škála komb a jejich řetězců. Tato komba a jejich různé provazování jsou relativně težší při prvním setkání, ale v tom vám pomůže tréninková místnost (tu můžete navštívit i předtím než si nějaké kombo koupíte, aby jste si ho vyzkoušeli). Ale nebojte se nic, až se vám fungování bojového systému (přepínání andělského/démonického módu) dostane pod kůži a vypilujete si kombíčka, tak budete v Limbu roznášet zkázu a to velmi efektně! Tím efektně myslím, že některá komba vypadají z estetického hlediska…inu krutě ! Zaměřování nepřátel dělá hra za vás, protože asi si dovedete představit, že v tak rychlém tempu hry kdy se soustředíte na komba a neustálé uhýbání, jen aby vás někdo nezasáhl a nezničil vám SSS hodnocení se to prostě nedá stíhat. I když občas toto automatické zaměřování pozlobí, tak drtivou většinu hry fungovalo tak bezvadně, že lépe bych si to neuměl ani představit. Za celou hru se mi zaměřila kamera špatně asi třikrát a to pokaždé ve velmi početné skupině nepřátel, ale co, tak budu sekat, střílet a mlátit ty které mám zaměřené a ostatnímu se uhnu :-) . I co se týče variací nepřátel se Ninja Theory opravdu vyřádili, je tady opravdu hodně druhů poletavých, nepoletavých i čtyřnohých obětí vašeho běsnění. Přičemž někteří jsou snadní a jiní vám budou dělat potíže, ale každý vydá nějaké (zvukové/vizuální) znamení že vás chce rozčtvrtit, takže budete mít pár okamžiků na to uhnout se mu, ukázat mu prostředníček a vrazit mu Arbiter (démonická sekera) do hlavy.
Můžete se připravit i na tradiční tajné mise s různými úkoly, ovšem k jejich zpřístupnění musíte najít klíč. Stejně tak můžete hledat a osvobozovat duše uvěznění v limbu (většinou na špatně přístupných nebo schovaných místech) čímž si zvýšíte status kompletnosti mise. Ale pozor k některým klíčům,misím a duším se budete moci dostat až při druhém průchodu hrou. Pro ty co mají rádi výzvu je zde připraveno 7 variant obtížnosti.
Hodnocení: 10/10
I když hra má pár drobounkých chybiček, tak dávám nejvyšší hodnocení, protože tyto maličkosti se ve hře jako celku ztratí a hra funguje na jedničku!
Závěrem:
Jako fanda hack'n'slash žánru jsem hrál dost her od God of War, Castlevania LoS, Dante's Inferno až po Bayonettu, ale nové DmC je něco více. DmC v současné době ve svém žánru nemá konkurenci. První pořádná hra tento rok a už teď je jasné, že u světových kritiků již teď má vyhřáté místečko v nominacích hry roku. Ninja Theory po skvělém, ale nedoceněném Enslaved ukázalo světu, že umí a umí lépe, než všichni ostatní !
DmC na rozdíl od všech předchozích her nedělali Japonci ale Britové z Ninja Theory (Heavenly Sword, Enslaved) a na hře je to znát. Z Japonska si DmC vzalo vybroušený, plynulý a ve všech ohledech skvělý bojový systém a hratelnost a z Evropy si Dante vzal dialogy, příběh a herní design. Což mi přijde jako ta nejlepší kombinace co u hack’n’slash hry můžeme chtít. Pokud vám na předchozích Devil May Cry hrách vadila jejich Japoskost a tím myslím příběh co pomalu nedává smysl a různé japonské prapodivnosti, tak to je pryč. Čili DmC má jasný, promyšlený a velice dobrý děj, super nadabované postavy, naprosto báječný motion capturing (mimika je na úrovni!) a již tradičně skvělé hlášky a sarkastické připomínky Danteho, tak jak ho za těch 12 let známe.
Co vás hned na první pohled uchvátí je stylizace celé hry. Na prostředí a level designu se autoři pořádně vyřádili. Ve skutečném městě si připadáte jako v moderním světě a atmosféra je tak hustá, že by se dala krájet, cítíte takové to napětí, jak svět kolem vás svazují démoni. Když už je řeč o démonech co svazují svět za pomoci dluhů,médií,nápojů a jiných vymožeností post industriální společnosti tak se nebojte, že si to s nimi v Limbu nevyřídíte! V Limbu, což je jakýsi paralelní svět v němž věci vidíte tak jak jsou, budete trávit většinu času. A na Limbu si dali v Ninja Theory záležet, vše se kolem vás hroutí, přechází do jiných dimenzí a jednoduše řečeno se vás samo město snaží zastavit či zabít, což dává potenciál se tímto prostředím proskákat a proletět než mu uniknete. Nejvíce ‘‘cool‘‘ mi přišel level kde jste byli v televizních novinách, a to myslím doslova protože není nic lepšího jak se k zabití jednoho z bossů proskákat skrz grafiku televizních novin. A podobné to bude na diskotéce, ale to už nebudu spoilerovat, protože ten zážitek opravdu stojí za to!
A jak v novém DmC dopadlo jádro celé hry, čili bojový systém a hratelnost?
Naprosto skvěle, ba dokonce lépe než kdy předtím! Máte k dispozici hned 5 zbraní a k tomu 3 střelné. Z čehož 2 jsou andělské, čili rychlé a dobré pro boj s více démony najednou. Dále pak 2 démonické, které jsou pomalé ale silné a na konec zbraň z lidské říše, meč rebelion. Ze střelných jsou tady old-school Ebony&Ivory; pistole, brokovnice a pistolka co střílí výbušné šipky, které poté můžete detonovat. K tomu všemu má Dante jakýsi hák, který v démonickém módu přitáhne nepřátele k vám a v andělském vás k nepříteli (zvláště super pokud rádi bojujete ze vzduchu). Asi už tušíte, že různými kombinacemi všeho výše zmíněného vám vzniká naprosto šílená škála komb a jejich řetězců. Tato komba a jejich různé provazování jsou relativně težší při prvním setkání, ale v tom vám pomůže tréninková místnost (tu můžete navštívit i předtím než si nějaké kombo koupíte, aby jste si ho vyzkoušeli). Ale nebojte se nic, až se vám fungování bojového systému (přepínání andělského/démonického módu) dostane pod kůži a vypilujete si kombíčka, tak budete v Limbu roznášet zkázu a to velmi efektně! Tím efektně myslím, že některá komba vypadají z estetického hlediska…inu krutě ! Zaměřování nepřátel dělá hra za vás, protože asi si dovedete představit, že v tak rychlém tempu hry kdy se soustředíte na komba a neustálé uhýbání, jen aby vás někdo nezasáhl a nezničil vám SSS hodnocení se to prostě nedá stíhat. I když občas toto automatické zaměřování pozlobí, tak drtivou většinu hry fungovalo tak bezvadně, že lépe bych si to neuměl ani představit. Za celou hru se mi zaměřila kamera špatně asi třikrát a to pokaždé ve velmi početné skupině nepřátel, ale co, tak budu sekat, střílet a mlátit ty které mám zaměřené a ostatnímu se uhnu :-) . I co se týče variací nepřátel se Ninja Theory opravdu vyřádili, je tady opravdu hodně druhů poletavých, nepoletavých i čtyřnohých obětí vašeho běsnění. Přičemž někteří jsou snadní a jiní vám budou dělat potíže, ale každý vydá nějaké (zvukové/vizuální) znamení že vás chce rozčtvrtit, takže budete mít pár okamžiků na to uhnout se mu, ukázat mu prostředníček a vrazit mu Arbiter (démonická sekera) do hlavy.
Můžete se připravit i na tradiční tajné mise s různými úkoly, ovšem k jejich zpřístupnění musíte najít klíč. Stejně tak můžete hledat a osvobozovat duše uvěznění v limbu (většinou na špatně přístupných nebo schovaných místech) čímž si zvýšíte status kompletnosti mise. Ale pozor k některým klíčům,misím a duším se budete moci dostat až při druhém průchodu hrou. Pro ty co mají rádi výzvu je zde připraveno 7 variant obtížnosti.
Hodnocení: 10/10
I když hra má pár drobounkých chybiček, tak dávám nejvyšší hodnocení, protože tyto maličkosti se ve hře jako celku ztratí a hra funguje na jedničku!
Závěrem:
Jako fanda hack'n'slash žánru jsem hrál dost her od God of War, Castlevania LoS, Dante's Inferno až po Bayonettu, ale nové DmC je něco více. DmC v současné době ve svém žánru nemá konkurenci. První pořádná hra tento rok a už teď je jasné, že u světových kritiků již teď má vyhřáté místečko v nominacích hry roku. Ninja Theory po skvělém, ale nedoceněném Enslaved ukázalo světu, že umí a umí lépe, než všichni ostatní !
Žádné komentáře:
Okomentovat